Je autismus dar, nebo prokletí?

3. 2. 2022

Dokumentární snímek „Normální autistický film“ se zaměřením na Aspergerův syndrom měla naše třída 3.E příležitost vidět v rámci festivalu Jeden svět. Setkání se odehrálo za účelem vzdělat studenty o autismu, ke kterému se ne vždy přistupuje správně.

Co ten Aspergerův syndrom vlastně je? Jedná se o poruchu autistického spektra. „Asperger“ má potíže především v komunikaci a v sociálním chování, ovšem často se jedná o lidi s průměrným, až nadprůměrným intelektem a dobrými řečovými schopnostmi. I přes mentální různosti bychom je neměli nazývat postiženými.

Ve snímku jsme měli možnost seznámit se s pěti dětmi. Každé bylo něčím odlišné, avšak jedno měli společné – Aspergerův syndrom. Na první pohled bylo zřejmé, že jsou děti něčím výjimečné. Může za to právě velmi vyvinutá představivost, fascinující přemýšlení nad věcmi až do úplných drobností nebo neobyčejný talent. Ne vždy je ale toto jejich nadání užitečné. K těm praktickým patří například nadání pro jazyky nebo hra na hudební nástroje, tam „aspergeři“ značně převyšují své vrstevníky. Naopak k těm nepraktickým patří třeba skvělá paměť na ulice, toho však v dnešní době GPS map není potřeba. Stále se ale jedná o něco obdivuhodného.

Lidé s Aspergerovým syndromem, přezdívaní „aspíci“, to v minulosti neměli vůbec jednoduché. Potýkali se s omezenou možností se vzdělávat a byli zavřeni v ústavech. V dnešní době se pohled na autisty naštěstí mění k lepšímu. K potřebným změnám se snaží přispět i projekt „Žít normálně“. Hlavním cílem tohoto projektu je podpořit začlenění osob se zdravotním postižením do běžné společnosti. Rověž si klade za cíl transformaci pobytových sociálních služeb v jiné druhy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě. Ústavy totiž nejsou vhodným prostředím. Dlouhodobý pobyt ve vícelůžkových pokojích často vede k rozvoji tak zvaného ústavního syndromu. Nezvládnou základní úkony sebeobsluhy, jsou nesamostatní. Moravskoslezský kraj je na tom s transformací poskytované sociální péče nejlépe ze všech krajů.

Jaký je život s „aspíkem“? Zatímco svět je stvořený pro neurotypické, tzv. „normální lidi“, jsou autisté neurodiverzní. Ale nakonec se od sebe tolik neodlišujeme. Pojem „normální“ vymyslela společnost. Jenže ta se vyvíjí a my bychom se měli učit zacházet s ostatními rovnocenně, bez ohledu na nějaké „postižení“ či jinakost. Z obou stran je potřeba trpělivost pro naše společné soužití. „Aspergerové“ sice patří k samotářům, ale také potřebují přátele jako všichni ostatní. Pokud se budeme snažit jim porozumět, můžeme se mnohému přiučit. A mějme na paměti, že zatímco pro nás jsou autisté ti jiní, my ostatní jsme pro ně všichni stejní.

www.jedensvet.cz

Vanessa Burdychová, 3.E

Související články

• Rok ve Francii
• Et toi, tu connais la Bretagne? Bretaň očima absolventů pracovních stáží
• Simona Navaříková žije svůj americký sen
• O brexitu s Erikou Kadlčíkovou
• Nabídka témat Středoškolské odborné činnosti