Výměnný pobyt studentů „Ostrava–Limoges 2017“

2. 6. 2017

Po necelém týdnu stráveném s Francouzi u nás v Ostravě jsme si zabalili kufry i my, Češi, a 3. dubna se vydali na dlouhou cestu do Limoges. Lidí bylo mnoho a sedadel málo, a tak se nikdo nemohl divit, že jsme se ráno celí pomačkaní a ztuhlí na prohlídku městečka Beaune zrovna dvakrát netěšili. Čerstvý francouzský vzduch nám ovšem otevřel oči a my se procházkou po městě probrali a moc si ji užili.

Po této malé zastávce jsme už zamířili rovnou do náručí našich náhradních rodin. Přivítání bylo vřelé, pěkně po francouzsku, a my se tak mohli těšit na měkké postele a dlouhou sprchu, protože jsme byli všichni dosti znaveni po 27hodinové cestě. Jakožto správní puberťáci jsme si stihli vzájemně vyfotit a poslat naše pokoje, koupelny i záchody a těšili se, až si druhý den na společné snídani s ředitelkou základní školy „Jeanne d’Arc“ povíme své dojmy.

Po snídani ve škole nás čekala prohlídka Limoges, bohužel už bez našich francouzských korespondentů, jelikož by zameškali až příliš ve škole. Viděli jsme porcelán, uličku řezníků, porcelán, muzeum glazury, radnici, porcelán, věhlasné trhy, zase porcelán a mnoho dalšího.

Náš pobyt se nesl ve znamení poznávání Limoges a okolí, takže jsme netrávili čas v lavicích jako studenti předchozí roky, ale dost jsme cestovali. Viděli jsme kouzelné město Collonges-la-Rouge, postavené celé z červeného pískovce, které bylo prohlášeno za jedno z nejkrásnějších měst Francie, Rocamadour se svým hradem vybudovaným na kraji skály a úžasnou vyhlídkou, ale i Oradour-sur-Glane: město, které postihl stejný osud jako naše Lidice.

Odpoledne a víkendy jsme trávili různě, ať už u řeky, na zimním stadionu, cestováním po Francii až do Bordeaux nebo k moři, na bowlingu, na laser game či jen tak, povídáním si v „McDo“, či v našem oblíbeném Quicku, což je francouzská pomalejší, nezdravější a nekvalitnější verze samotného McDonaldu.

A když už jsme u jídla, buďme vděční za to, co nám servírují v naší jídelně, protože oběd v podobě neosolených těstovin a obřího plátku šunky hozeného na nich, a ještě ke všemu za 5 euro, není nic, co bychom chtěli jíst každý den.

Před příjezdem Francouzů se většina z nás bála, že se nedorozumí, že si nesedne se svým korespondentem, byla nervózní a nevěděla, co čekat. Všechny starosti a stresy byly ovšem naprosto zbytečné, protože jsme zažili nezapomenutelné dva týdny ve společnosti zábavných výrazných osobností, a všechny ty nádherné vzpomínky, které jsme si vytvořili, si poneseme s sebou ještě velmi dlouhou dobu.

A kdo ví, třeba touto výměnou vznikla nová přátelství na celý život!

Pospíšilová Aneta, 4.E