Praha očima 4. C

28. 10. 2019

Malověrní
Čas kostižerný
jí jenom krásu dal…

Bylo by nemístné srovnávat se s Františkem Halasem, když jsme ovšem dostali za úkol sepsat své pocity a zážitky z našeho hlavního města, nejeden z nás si na tuto slavnou báseň vzpomněl. A tak jsme den po dni sumarizovali své prožitky do krátkých veršů.

Začněme prvním dnem výletu. Takto ho viděly spolužačky Míša Bielaková, Markétka Majerová a Simona Ondryášová:

Do Prahy jsme se těšili
„fajny třidni vylet“
všichni nadšením zářili
fotky mohli sdílet
V divadle jsme seděli
přímo na terase
herci k tomu zpívali
„Ty vepřové prase“

Další den nám sice nepřálo počasí, my jsme se ale i s jeho nepřízní vypořádali po svém – třeba tak, jak o tom píše Klárka Kukuczková:

„Déšť a zima nám chtěly výlet pokazit a ze začátku se jim to docela dobře dařilo. Zanadávali jsme si, ne že ne. Ale rozhodli jsme se, že nad nepřejícným počasím vyzrajeme. Každý se s ním vypořádal jinak. Někteří si dali svařák (nebo dva), někdo si koupil nové boty, někdo šátek, deštník nebo svetr. A sluníčko si musel najít každý sám v sobě (nebo se podívat na paní profesorky, to měl sluníčka rovnou dvě).“

Nadšení jsme byli také z výstavy francouzského impresionismu. Pocity z expozice shrnula Markétka Zvěřinská:

Výstavu impresionismu mám stále v hlavě,
na Clauda Moneta myslím právě.
Co nás ale čekalo po tomhle zážitku?
Posezení u kávy v malinkém měřítku.

A poslední den po návštěvě Židovského Města už přišel čas na návrat domů – takhle ho viděly Zuzka Pavelková, Kristýnka Holušová, Kája Uvírová a Hanka Rosypalová:

Růže jsou rudé
Praha je drahá
A my jsme chudé
Ta svatá Ostrava
Čárky nepíšem jak Halas stejně
A tak v Ostravě hezky se mějme

A já? Mám nový pár bot a zážitků k nezaplacení. Praha sice není Paříž, ale své nezaměnitelné kouzlo má zcela jistě. A všechna ta káva, kterou jsem při neustálých návštěvách kaváren vypila, mě drží vzhůru doteď.

Alice Sklenářová, 4. C

Související články

« zpět

Praha očima 4. C

Související články

Oslava 30 let JGPT