Jaké to je ve čtenářském klubu?

30. 6. 2021

Krásné. A to především díky našim studentkám a studentům… V letošním zvláštním školním roce jsme i ve ztížených podmínkách nakonec mohly vytvořit a provozovat čtenářský klub. Všichni, kdo se do něj přihlásili a pak tam téměř půl roku „chodili“, si zaslouží velké poděkování za aktivní účast a práci během klubových setkání. Vše probíhalo on-line. Přesto to byla setkání milá, zajímavá a inspirativní. Nám, pořádajícím učitelkám, dělaly společné chvíle a společná práce velkou radost. A jak čtenářský klub vidí sami studenti? To si můžete přečíst ve dvou níže uvedených příspěvcích.

Milí žáci, moc vám děkujeme, přejeme vám krásné prázdniny a těšíme se na další setkání – snad už v příštím školním roce! :-)

Jana Myslikovjanová a Jana Tomalová 

Úvodní setkání klubu se odehrálo na konci ledna a jako první na programu byl Evžen Oněgin, známá ruská klasika. Nejdříve jsme se krátce (znovu) seznámily s autorem i dílem (promiňte, paní učitelko...) a pak jsme si pustily na pokračování i film. Všechny jsme si ho užily, i když Taťána psala svůj slavný dopis anglicky...

Další dvě lekce klubu opět odkazovaly na ruskou literaturu a kulturu. Opět jsme zhlédly film, tentokrát z úplně jiného soudku: jmenoval se Kavkazský zajatec, a jak už název napovídá, vyprávěl o dvou vojácích zajatých během války na Kavkazu. Film to byl každopádně náročnější nejen tématem, ale i proto, že byl v ruštině s českými titulky. Na druhou stranu byl odlehčený občasnými vtipy a bohužel i častými překlepy v titulcích. Na další schůzce jsme zamířily na stránky Českého rozhlasu, kde jsme si pro změnu poslechly dvě ukázky z Ohlasu písní ruských.

Následující setkání probíhala v mnohem osobnějším duchu, probíraly jsme totiž naše oblíbené knížky a četly z nich krátké úryvky. Také jsme se bavily o postavách, které si získaly naši přízeň. Sdílely jsme své pocity a zážitky z daných knížek a zjistily jsme, že jsme si s našimi oblíbenými postavami vlastně hodně podobné (velmi sebevědomí povzbuzující technika, děkujeme). 

Myslíme si, že čtenářský klub byl dobrým opatřením, abychom během korony nezešílely :). Jsme si jisté, že můžeme mluvit za všechny členky klubu, když řekneme, že šlo o velmi příjemnou zkušenost a v budoucnu bychom se zapojily znovu.

Nicole Uhrová a Eliška Dvořáčková, 3.A

Ještě před vánočními prázdninami nám paní učitelka nabídla, že se můžeme zúčastnit čtenářského klubu. Zpočátku bylo mezi námi jen pár váhavců, ale v lednu jsme se na první schůzce setkali v hojném počtu (i když pouze online). Jsem si však jistá, že nakonec nikdo své účasti nelitoval.

V každém setkání jsme měli možnost představit knihu, kterou jsme si zrovna přinesli, a chvíli si spolu v tichosti číst. Následující diskuze ovšem vůbec tichá nebyla. Sdíleli jsme se spolužáky své čtenářské zážitky a vyměňovali si rozdílné názory, nořili jsme se hluboko do myšlenek svých postav nebo se zamýšleli nad záměrem autora.

Nejvíce však naše mozkové závity zatížilo předposlední setkání, ve kterém jsme si četli úryvek z Moci bezmocných od Václava Havla. Mezi naše úkoly patřilo například vyhledání klíčových pasáží nebo třeba shrnutí hlavní myšlenky textu. Jakožto prváci jsme sice s takto náročnými texty neměli mnoho zkušeností, ale myslím si, že jsme se s tím poprali na výbornou.

Sladkou tečku za naším knižním dobrodružstvím tvořilo poslední setkání, ve kterém jsme si navzájem představili knihy, které si získaly naše srdce. Čtenářský klub byl pro zdatné čtenáře možností se stát ještě zkušenějšími a těm méně zběhlým snad dokázal, že čtení vážně není nuda (tedy až na výjimky tvořené převážně povinnou četbou). Přinejmenším to pro nás všechny bylo aspoň pár hezky strávených odpolední.

Isabela Spilková, 1. A

Související články

• Den poezie se studenty JGPT
• Jméno vítězky školního kola České lingvistické olympiády je známo
• Karolína Vajdová v ústředním kole Olympiády v českém jazyce! Interview s úspěšnou jazykovou olympioničkou
• Čtenáři v Kuksu aneb Barokní cesta do minulosti
• Vítězka literární soutěže