4. B v Praze

18. 11. 2019

Náš výlet do Prahy se uskutečnil od 9. do 11. října. První den jsme navštívili Vyšehrad s kasematami a poté krásné Stavovské divadlo, kde jsme zhlédli představení Faust v trochu modernějším hávu. Druhý den nás čekal Pražský hrad se svými zákoutími a poté Neviditelná výstava, jeden z nejvíce emotivních momentů našeho výletu. Poslední den jsme v Židovském muzeu absolvovali workshop s názvem „My a oni – antisemitismus a moderní společnost“ a s průvodkyní jsme si prohlédli některé synagogy a proslulý židovský hřbitov. Doprovod nám dělala paní profesorka Myslikovjanová společně s naší třídní paní profesorkou Hrbáčovou.

Podle níže uvedených postřehů spolužáků (některé jsou i zveršované) se dá soudit, že si všichni výlet náramně užili. Proto bych za celou třídu chtěla říct: DĚKUJEME ZA NEZAPOMENUTELNÉ ZÁŽITKY!

Tereza Krmášková

Myslím, že mohu mluvit za všechny a s klidnou hlavou říct, že to byl nejlepší školní výlet za dobu, co jsme na gymnáziu. (Michal)

Rád bych se podělil o zdánlivě obyčejný, zato však velice cenný moment našeho výletu do hlavního města. Tímto zážitkem mám na mysli Karlův most. Tento střípek čtvrtečního dne je pro mě důležitý z prostého důvodu – nikdy dřív jsem se po tomto mostě neprošel. Musím přiznat, že pohled směrem na Pražský hrad mi utkvěl v paměti. (Kuba Š.)

Jak všichni dobře víme, obvykle mám hodně co říct, teď mě ale nenapadá nic výstižnějšího, než říct jak Vám, našim paním učitelkám, tak všem svým spolužákům, že moc a moc děkuji! (Sára)

Ačkoliv jsem naši matinku měst navštívil mnohokrát, i při této návštěvě jsem objevil spoustu nového. (Dan)

Nejvíce nás zaujala Neviditelná výstava, na tom jsme se všichni shodli. (Kristýna)

Bavil jsem se s mnoha lidmi, se kterými jsem nikdy předtím neprohodil ani slovo, a náramně jsme si to užili. (Tomáš)

Moje oči si v úplné tmě odpočinuly, aby se pak mohly pokochat obrazy v paláci Kinských. Moje nohy si odpočinuly, aby pak vykonaly náročný výšlap až k hostelu. Moje hlava si odpočinula, aby se pak snažila pochopit, co se to děje ve Faustovi. Moje emoce si odpočinuly, aby měly sílu vydržet všechna ta jména Židů na zdi. Já si odpočinul od každodenních starostí. (Kuba N.)

Celkově můžu jen říci, že kdo nezažil Prahu takovou, jakou jsme ji zažili my, jako by tam nikdy nebyl. (Bára)

Když se podívám zpětně na pražský výlet, první slova, která se mi vybaví, jsou asi plný zážitků, smíchu, „našmajdaných“ kilometrů a nových míst… Velmi mě zasáhla páteční prohlídka židovského hřbitova a pietního místa s opravdovými jmény a s dětskými obrázky mrtvých Židů. (Aneta)

To Stavovské divadlo vypadá vážně hezky…
Našla jsem na zemi dvoustovku. Existuje Bůh?
Viděli jsme Fausta.
Bůh neexistuje.
(…)
Lidi v Praze se dají rozdělit na čtyři skupiny – Angličani, Rusové, Asiati a všichni ostatní včetně Čechů.
Pražský hrad v noci vypadá lépe než ve dne.
V Židovském muzeu by se čas dal měřit spadlými jarmulkami.
Z těch jmen na zdech mi není dobře.
Ten hřbitov vypadá smutně, ale po estetické stránce je krásný. Ty stromy, ty prastaré kameny… (Veronika)

Fotka šťastných spolužáků mých,
před Národním muzeem stojících,
jež je důkazem toho,
že už jsme toho spolu zažili opravdu mnoho. (Lucka Kot.)

Ve čtvrtek na náměstí Karlově,
koupily jsme si jídlo nouzově.
Z dálky sledovaly kavky naše rohlíky,
nejspíš se také chtěly stát strávníky.

Všechny na chlup stejné,
jen jedna byla jiná,
zobák tenký, pírka temná,
byl to Pepe, kavka neobyčejná… (Lucka Kob.)

Divadla zde krásná jsou,
jedno poštěstilo se nám vidět.
Přivřít oči nemohl jsi,
Faust hned začal střílet. (Vítek)