Rusalka mi připomněla, čím je pro mne hudba

4. 5. 2022

Hudba pro mě vždy znamenala mnoho a vždy mě naplňovala. Opery Rusalka, kterou jsem měla v rámci výuky hudební výchovy možnost navštívit, jsem se proto nemohla dočkat. Ať už však byla má očekávání jakákoliv, představení v podání Národního divadla moravskoslezského je všechna daleko předčilo. Atmosféra celé inscenace byla totiž opravdu výjimečná.

Nejvíce mě oslovila role Rusalky v podání Kateřiny Kněžíkové. Když za doprovodu harfy s bolestí v očích zpívala o svém zármutku, pochybách či štěstí, cítila jsem se, jako bych její příběh prožívala spolu s ní. I díky ní jsem o hudbě začala přemýšlet zase o něco více. I díky ní jsem si znovu uvědomila, co pro mě hudba znamená – jak moc si vážím toho, že ji mohu tvořit nebo mohu naslouchat jejím tónům. A jak moc jsem vděčná za to, že v dnešním světě existuje něco tak záhadného, nádherného a výjimečného. Protože přesně taková pro mě hudba je.

Naslouchala jsem zpěvu Rusalky a v očích se mi leskly slzy. Vnímala jsem její smutek, její bolest, každé její slovo. Jemné tóny se kolem mě takřka vznášely a naplňovaly mě zoufalstvím i radostí zároveň. Vyprávěly mi o nešťastné lásce, o nenaplněné touze. Přemýšlela jsem o svém životě, a když jsem na chvíli zavřela oči, nedokázala jsem se ubránit emocím. Cítila jsem bolest, cítila jsem štěstí. A v tu chvíli jsem si nepřála být nikde jinde než právě zde – naslouchat nádherné hudbě, nechávat se unášet jejími tóny a vnímat její krásu.

Jindra Tereza Závorková, 1. B

Související články

• Den poezie se studenty JGPT
• Školní pěvecký sbor pořádá vánoční koncert v DK Poklad
• Hranice hry – festival Spectaculo Interesse
• Den poezie jako příležitost k setkání
• Besedovali jsme s Pavlem Kosatíkem