Studijní stáž v Limoges

06.06.2016

Deset studentů našeho gymnázia se zúčastnilo již tradičního studijního pobytu v Limoges ve Francii. O tom, jak trávili dny ve škole a v rodinách, se můžete dočíst níže nebo si pustit krátké video.

Úterý

Probouzím se v autobuse. Tělo rozlámané, hledám kosti. Přijíždíme do Limoges, klepu se nervozitou a strachem. Přivítá nás Myriam, organizátorka našeho pobytu tady, a postupně si pro nás přicházejí rodiny. Jdu první. Moje mamča se mi představí, načež spustí tak rychlou fráninu, že okamžitě pochopím, že jsem ztracena. Nebo mluví anglicky? Přes ten přízvuk to nejde poznat. Doma mě čeká seznámení se zbytkem rodiny, mám 2 mladší sestry a taťku, který mluví anglicky – jackpot! Aha, tak prý se mnou mluvit anglicky nebude…

Středa

Půl hodiny ležím v posteli a čekám, až se z přízemí ozve hluk, před kterým mě včera varovali. Místo něj jsem ale obklopena hrobovým tichem a nevím, jestli sejít schody. Tak jsou vzhůru nebo ne? Zkusím to. Na posledním schůdku mě spatří Hector, čtyřnohý postrach domácnosti, a přibíhá ke mně. Hned na to se z kuchyně ozvou hlasy zbytku rodinky. Uf, nikoho jsem nevzbudila, spíš naopak, jdu pozdě. Usadím se ke stolu před svou misku a hledám, co bych si do ní dala. Kouknu se na ostatní a…cože, oni z misky pijou čaj? No dobře, naleji si taky a čeká mě další zjištění, snídáme bez talířků. No mamka by mi dala. Po snídani vyrážíme do školy.

Vidím známé lidi a slyším češtinu! Jdeme si sednout do jídelny, kde nás seznamují s rozvrhem a chodem školy. Ihned poté jsme postupně rozmisťování do tříd. Přijdeme k mojí, zaklepeme, přichází profesorka latiny a mám smůlu, píšou písemku, takže nemůžu dovnitř. Z celého dne mám tedy hodinu angličtiny, protože ve středu se chodí do školy jen na dopolední výuku.

Čtvrtek

Ráno už mě nic nepřekvapí, zase jdu pozdě. Ve škole jsem ale naprosto nervózní. První hodina biologie. Profesorka se zdá celkem milá, téma mě úplně překvapí. Probíráme sperma, poslušně si píšu s ostatníma zápis, kterému i celkem rozumím, když najednou všichni vytáhnou mikroskopy a začnou něco s velikým rozruchem pozorovat. Holky se chichotají a kluci červenají. Je tam opravdu to, co si myslím? Ano je, vzorek spermatu. Francouzi tu školu berou hodně prakticky. Po biologii máme volnou hodinu, tohle se stává často. Po hodinách v knihovně mě čeká oběd. Chuťově srovnatelný s tím českým, ale kromě hlavního jídla dostanu bagetu, předkrm, sýr a dezert. Po tomhle mít hlad rozhodně nebudu.

Po obědě máme hodinu, kde nerozumím ani slovo, španělštinu. V angličtině zase nerozumí oni mě. No a konečně poslední hodina, matika. Bojím se, že nebudu rozumět, ale po tom, co počítáme 30 minut jeden příklad na Pythagorovu větu, jsem klidná.

Pátek

Ranní rutina, nečekaně pozdě. Z auta vyskakujeme uprostřed silnice, protože u křižovatky je zácpa, projdeme si mezi auty uprostřed silnice a konečně chodník a škola. Těším se, až to při písemce matiky ostatním natřu, místo toho mě ale zase vyhodili z učebny. Francouzština odpadla. Celé dopoledne prostě sedím v knihovně se zbytkem třídy. Po obědě se my, Češi, rozhodneme projít si město, na tělocvik stejně nemám věci. Velikonoční trhy jsou úžasné, horší už je překládání názvů pochoutek. Než jsem si vybrala marmeládu, stála jsem u nich snad hodiny. Po menším posezení v kavárně mě čeká zase škola, výtvarka aneb Art plastiques. Učitel není tak milý, jak jsem doufala a naopak mi hned zkrititoval můj výtvor.

Víkend

V sobotu hned po snídani vyrážíme do městečka Sarlat. Po vstupu do auta zjišťuji, že je šestimístné, takže cesta bude pohodlná. Během cesty si s rodinkou zpíváme písničky, které se ozývají z rádia. V anglických válím, francouzské radši jenom poslouchám. Po dvouhodinové jízdě jsme všichni pořádně vyhládli, takže první zastávka je restaurace. Venku svítí sluníčko a je teplo, takže hledáme místo na terase. Všude plno, ale nakonec jsme jeden stůl ulovili. Ceny francouzských restaurací radši komentovat nebudu. Městečko je překrásné, cítím se jako v pohádce. Na cestě domů se ještě zastavujeme na nádherném zámku Hautefort, který všem doporučuji navštívit.

V neděli dopoledne jdeme na trh nakoupit čerstvé ryby a zeleninu. Tak velké rajčata a mrkve jsem nikdy neviděla a ta chuť, paráda. Odpoledne ležíme doma, holky se učí na další týden, mamča pracuje na zahradě, taťka kouká na fotbal. Já se snažím pochytit kousek francouzské kriminálky, bezúspěšně, viníka poznám jenom podle pout na konci filmu.

Pondělí

Poslední den. Ve škole se loučím se svými novými přáteli a po škole se svou rodinkou, už teď mi chybí. Vyměňujeme si kontakty, protože věříme, že naše přátelství přetrvá. Slzám se nedá ubránit…
Děkujeme všem, kteří nám umožnili tento úžasný pobyt v Limoges.

Tereza Valová

« zpět

Přípravné kurzy
Zve­řej­nili jsme in­for­ma­ce o pří­prav­ných kur­zech pro při­jí­mací zkou­šky na stře­dní ško­ly a při­hlá­šku do těch­to kur­zů.

100 let od narození Pavla Tigrida

Spolupracujeme s Lékařskou fakultou OU

Lékařská fakulta Ostravské univerzitySpo­lu­pra­cu­jeme s Lé­kař­skou fa­kul­tou Ostra­vské uni­ver­zity na pro­jektu Inte­grace středo­ško­láků do výuky Fyzio­logie na Lékař­ské fa­kul­tě Ostrav­ské uni­ver­zity.