Neobvyklá exkurze „Po stopách Jana Amose Komenského“

26. 6. 2017

Komňa, Nivnice, Uherský Brod, Lešno, Naarden... Míst, která jsou spjata s životními osudy Jana Amose Komenského, bychom našli nespočet. Osobnost tohoto filosofa, teologa a zakladatele moderní pedagogiky, jehož dílo inspiruje svou hloubkou i všestranností dodnes, si se studenty připomínáme exkurzemi po jeho stopách pravidelně. Jenže letos bylo vše trochu jinak... Pojďte se s našimi studenty ze tříd 1. A, 1. B a 2. E po Komenského stopách vydat doslova!

29. března

Toho dne nic nenasvědčovalo tomu, že mě v kabinetu kolega Jiří Hruška ohromí svou ideou – exkurzi uděláme autenticky a pěšky, stejně jako se lidé přesouvali v dobách před 400 lety. Z myšlenky se brzy stal plán a stáli jsme před volbou, jaké Komenského působiště zvolit za cíl našeho putování. Do Uherského Brodu je to z Ostravy přes 100 kilometrů, do Nizozemí takřka desetkrát více, jsme sice sportovci, ale... Volba tedy padá na Fulnek, kde myslitel pobýval až do roku 1621.

22. června, 8:00

Před klimkovickými lázněmi se schází třicítka studentů se svými pedagogy. Výborná nálada, příjemná teplota, čteme si úvod Labyrintu světa a ráje srdce. A vyrážíme.

22. června, 10:00

Náladu našeho týmu nezkazilo ani drobné bloudění v lese, naopak nanuky z venkovského obchodu přišly vhod.

22. června, 12:30

Zjišťujeme, že meteorologům předpověď horkého počasí vychází. Bílovec je krásné město; a přestože restauracemi v centru neoplývá, zasloužený oběd proběhl. S transparenty s citáty z děl Komenského a také Pavla Tigrida, dvou slavných českých exulantů, procházíme náměstím a vysvětlujeme kolemjdoucím, že opravdu nejsme politická demonstrace.

22. června, 15:30

Odpolední žár. Přicházíme k zastávce Bravinné, hostinec a doufáme, že nápoje na zbytek cesty dokoupíme právě zde. Zdá se však, že podnik už neexistuje. Zoufalství sílí. Naštěstí narážíme na jiný hostinec opodál, kde naše skupina nepochybně udělala nejvyšší tržbu za jeho existenci.

22. června, 17:30

Fulnek! Respekt k Janu Amosi Komenskému dosahuje vrcholu, přestože jsme ušli „pouze“ třicet pět kilometrů. Studenti přicházejí na kloub tomu, v jak uspěchané době žijeme a v jak odlišných časových dimenzích mohli a museli uvažovat naši předkové. Po prohlídce města nakupujeme špekáčky a vydáváme se k místnímu potoku.

22. června, 22:00

Ve vyschlé části jeho koryta zakládáme oheň. Opékáme párky, pečivo a zbytky svačin nabalených rodiči. Několik z nás se vrhá do chladivé tůňky, jiní ošetřují puchýře na nohou, zpívají, modlí se či si vyprávějí hrůzostrašné historky o agresivní zvěři a hmyzu. Několik zarputilých se pokouší o výrobu hamburgeru či grilovaného hermelínu. Pohoda na pouti.

22. června, 23:50

Přesouváme se na nedalekou louku, kterou jsme vybrali jako ideální pro nocleh venku. Nízká tráva a vysoké (bohužel už ne bezmračné) nebe. Vybalujeme spacáky a karimatky... a uleháme. Pan kolega Hruška usíná okamžitě, ostatní ještě debatují o zážitcích. A proto jim neunikne...

23. června, 01:30

Déšť! A blesky! Obloha věští dobrodružství. Po drobných diskusích balíme a stěhujeme se pod blízký most. Začíná skutečná bouřka s děsivým vichrem, ohlušujícím rachotem hromů a blesky přes celou oblohu. Z mostu navíc crčí voda odpadními rourami, takže v suchu jsou jen ti na schodech či přesně uprostřed (celkem asi tři lidé).

23. června, 03:30

Vběhl mezi nás vyděšený ježek, zjistil, že jsme živí, mokří a nebezpeční. Tak zase někam zmizel. Někteří se zimou klepou, jiní statečně chrní.

23. června, 05:30

Svítá. Je po dešti. Sbíráme větrem rozfoukané věci a čekáme na ráno. Neboť jsme mnozí mokří a prochladlí, kolega nás zve na kafe a čaj k sobě domů (je to po cestě na nádraží). Nikdo neodmítá, teplé nápoje přišly vhod.

23. června, 8:30

Vyrážíme směr Přerov. Vlak příjemně houpe a k usnutí po náročné noci nemají mnozí daleko. Přece jen, vlastní postel je vlastní postel.

23. června, 11:00

V tomto městě Komenský studoval a také muzeum představuje mj. historii našeho školství. Studenti tak postupně usedají do lavic (či snad přesněji do škamen) ze 17. století, z konce století 19., z období první republiky a také z 50. let. Překvapením je pro mnohé písmo, kterým se dříve psalo, stejně jako používané fyzické tresty.

23. června, 14:20

Utahaní, o cosi vzdělanější a šťastní, že jsme to pro sebe, ale i před světem zvládli, se vracíme domů. Vlakem. Rychle, bez zpoždění a prostojů. Nově ale víme nejen něco o Komenském a Tigridovi, ale taky o sobě. Umíme zpomalit a jsme dobrá parta...

Mgr. Karel Střelec (s přispěním Mgr. Jiřího Hrušky)